běžím

alejí v mlze

jen můj dech, topoly a tepot srdce

spojené v nekonečném bodu

uvnitř mě

a ticho

naprosté ticho

---

jsou chvíle mořské

mimo čas a prostor

kdy procitneš   objímaná hmotou jinou

a velmi vlídnou

nesoudí tě

jednoduše tu je 

---

dotek motýlích křídel

nese si tě

malinkou    zachumlanou

v sobě
na peřince mořské pěny

embryo plující vesmírem

s tažnými žluťásky (přesně tam, kam odplul Baron Prášil)

tak tiše

krajinou tebou napájenou

F. Kupka - Zrození života

z filmu Baron Prášil

---

bílé světlo

ti cinká o víčka

procházíš se po nábřeží

mezi labutěmi, racky a lyskami

pohupujete se v bocích a v rytmu vln

a pak se přidržíš

nenápadně

jedné černé nohy labutí

a necháš se unášet

přes hory a doly

a slastně mhouříš oči pod těmi velikými křídly...

---

tichý rozbřesk

ponořeny v tmavomodré

něze

uložíš malinkou do hebka

a vnímáš tu křehkost okamžiku

její dech  a vůni k zulíbání

teď spolu
tolik
jste...