běžím
alejí v mlze
jen můj dech, topoly a tepot srdce
spojené v nekonečném bodu
uvnitř mě
a ticho
naprosté ticho
---
jsou chvíle mořské
mimo čas a prostor
kdy procitneš objímaná hmotou jinou
a velmi vlídnou
nesoudí tě
jednoduše tu je
---
dotek motýlích křídel
nese si tě
malinkou zachumlanou
v sobě
na peřince mořské pěny
na peřince mořské pěny
embryo plující vesmírem
s tažnými žluťásky (přesně tam, kam odplul Baron Prášil)
tak tiše
krajinou tebou napájenou
F. Kupka - Zrození života
z filmu Baron Prášil
---
bílé světlo
ti cinká o víčka
procházíš se po
nábřeží
mezi labutěmi,
racky a lyskami
pohupujete se v bocích
a v rytmu vln
a pak se přidržíš
nenápadně
jedné černé
nohy labutí
a necháš se unášet
přes hory a doly
a slastně mhouříš oči pod
těmi velikými křídly...
---
tichý rozbřesk
ponořeny v tmavomodré
něze
uložíš malinkou do hebka
a vnímáš tu křehkost okamžiku
její dech a vůni k
zulíbání
teď spolu
tolik
jste...
tolik
jste...