Biologické jaro pro člověka a pro jeho tělo již začalo. Některé zdroje uvádějí datum 14. února, jiné o den či dva později. Je to doba, kdy se mění tok energie zevnitř směrem na povrch těla a pokud je tento tok zablokovaný, dostaví se jarní únava. Proto bychom si v tomto období měli dopřát takovou předjarní očistu, trošku se osvěžit a občerstvit po dlouhé zimě. Nevím jak vy, ale my už se začínáme popásávat na prvních jarních bylinkách, které už začínají vykukovat ze země. Minulý týden jsem zrovna dělala bylinkové pesto na těstoviny z kopřiv, jitrocele, pampeliškových lístků, petržele a dobromysli, které pod sněhem vystrkovaly své zeleňoučké růžky.
Ale i v přírodě už jde přicházející jaro cítit. Vzduch voní jinak, ptáci ráno zpívají jinak, jarně. Koně a psi (určitě i jiní srstnatí) začali línat, chlupy máme teď opravdu všude. A s oteplením se ze země klubou první odvážlivci. Je to krásné období, znovuzrození, nový život. Jaro je mé nejoblíbenější. Možná i proto, že jsem na jaře narozená.
Na zahradě jsme se s prvním slunečními paprsky vrhli do nových prací.
Pohled směrem k Litoměřicím, vzadu jsou vidět vrcholky Českého Středohoří.
Pod vrbou se zaplnila vodou už předloni vykopaná jáma. Minulý rok touhle dobou po vodě nebyla ani památka, letos máme jezírko!
Jsou zde dvě hypotézy: buď je vysoko spodní voda a vytvořil se zde přirozený svejl (o svejlech jsem psala v minulých příspěvcích - zadržují stékající vodu ze svahu), a nebo je zde pramen. Myslím, že A je správně. Uvidíme. Každopádně ta vrba zde není jen tak mimochodem.
Tady jsme rozšiřovali záhon žehem podle Marka Kvapila. Popel se poté zaryje do země a poslouží jako hnojivo.
Trochu jsme jej i upravili, ať to nějak vypadá.
No a tady už lezou česneky!
Pohled z dolní části zahrady na kostel Nejsvětější Trojice v Zahořanech. Mystické místo.
