Vánoce a topinambury

Letošní Vánoce trávím u rodičů. Na jaře jsem dala mamince pár hlíz topinamburů, které jsem dostala darem. Ta je zasadila na letoucím kompostu a dál se o ně nestarala. A protože je teď sezóna pro sklizeň této výborné byliny, respektive jejích hlíz, jaly jsme se sklízet. Topinambury jsou naprosto nenáročná a stále rostoucí bylina, která od pozdního léta do podzimu krásně žlutě kvete. Vytvoří zhruba dvoumetrový živý plot a v zimě si můžete pochutnat na jejích chutných a zdravých hlízách. Ideální jedlá rostlina pro lehce lenivé zahradníky a to se mi líbí. Často ji také vídám volně v přírodě, dřív byla pěstovaná jako krmivo pro králíky a velice ráda se rozrůstá kde kam. 

I já jsem na jaře zasadila několik hlíz na naši zahradu, ale ne na kompost a ne do vlhkého místa. Vyrostly taky, ale asi do půl metru a už v srpnu vypadaly, že bojují seč můžou. No uvidíme, jak dopadnou u nás. Dám sem fotku pro srovnání. :) 

P.S. Taky vám tyto prazvláštní hlízy připomínají jakési bytosti z jiného světa?

malá noční hudba inspirovaná velkou půlnoční Antonií

má milá Toničko, děkuju Ti…

                ..že mi každý den ukazuješ nesčíslněkrát, jak málo k radosti stačí, třeba:

zkoumat odraz své ruky v prosklených vitrínách ÚJOPu a spořádat šunky a kyselé okurky a vajíčka ze třech chlebíčků, vyplivnout papriku a zbytek dávat s velkým hujasáním mámě a tygrovi

přenášet cedulky s heslem wifi ze stolů tam a zpět, chodit ze schodů a do schodů asi padesátkrát za sebou (díkybohu jich tam bylo jen 5), schovat se pak pod ně do tajné skrýše (o níž jsem neměla tucha) a vždycky nadšeně volat mámo! a podivovat se v neposlední řadě velké noze sochy

nechat se unést žlutým chrastícím vajíčkem koupeným v SOS za deset korun a tím, že lidi v tramvaji smrkají

pinkat si do zemdlení (jen toho rodičovského samozřejmě) s nafouknutým balónkem z DéeMka

vidět krásu v hnusňoučké fosforové hrající želvě

být obklopena nejbližšími a když odejdou, neúnavně opakovat, že teta přijde, babička přijde, děda přijde, druhý děda přijde…

být přítomná, dýchat v TEĎ, plně a celistvě, zapojeně a tím pádem opojeně a spo(ko)jeně… ve vztazích a v bytí pospolu, v objevování toho, co potřebuje tolik každý dospělák znovuvidět taky, ve vlkovi a zajícovi, ve skákání na posteli (a ve skákání obecně), v tom, že osmkrát za den máma namaluje vlka a zajíce a hrocha, ti jsou pak propícháni tužkou a je jim poučným tónem říkáno „koukej na to“, v točení se dokola s rukama rozpřaženýma na hromadách listí, v nastavování tváří a ruček prvnímu sněhu, v mém pusinkování do tvých vlásků (vlásky dítěte mají stejnak nejkrásnější vůni na světě) a v tom něčem v očích, když se poprvé v životě vidí Mikuláš a anděl a čert…

jasně, že jsou někdy dny, kdy to stojí všecko za h… houbeles, a já se jen těším, až si půjdu večer lehnout (to netuším, že usneš třeba v 11, ale tuším, že budu vstávat kolem pátý jako obvykle, páč v osmým měsíci už blbě spím) a doma je hroznej b… bugr, tečou ti soplajzy a mně nervy a jsme obě mrzutý a upatlaný, ale jdem na chvilu ven, mrholí a je kolem nuly a kočárem vjedem do h… hovňousa a pak v herničce, kde je příšerně narváno, praštíš palicí, která nevim, jak se tam octla, tu nevinnou blonďatou holčičku do oka (beztak se nevinně jen tvářila) a pak tebe praští bagrem ten nevychovanej spratek od té maminy, co si pěkně na pohodu sedí u svého noutbuku na druhým konci herny se sluchátkama v uších a pije si latéčko.. (kurnik, nemá ona nakonec recht?!) a k večeři si dáme okoralý těstoviny s nakrájenou vysočinou.. táta raděj povečeří u ťamanů.. a zkrátím to, prostě jsou dny ne tak romantické a labutím vanem mateřským opředené… ale.. suma sumárum…

       …je to tak, ukazuješ mi, že ke štěstí stačí velmi, velmi často jen provázek a užmoulaný plyšový tygr… a svět funguje, jak má… (aspoň na půl zcela přítomné hodiny, v níž je každopádně právě ukrytá ta věčnost…)

a taky vděčnost,

tvoje máma