střípky ze zahrady, aneb, přesun z města do skorodivočiny, aneb, jak se z toho nezbláznit

Před půl rokem jsme s partnerem rozběhli nový příběh. Rozhodli jsme se odejít z města, pořídit mobilheim a přestěhovat se na vesnici za vesnici na kopec, kde jsme už nějaký pátek obhospodařovali naši zahradu. Bylo zde více důvodů a bylo třeba to řešit rychle. Už jsme tady měsíc a popravdě, jeden den je vše zalito sluncem a druhý den na vás i hajzlík spadne. Chtěla bych tu sdílet zkušenosti, pocity a průběh všeho s čím se budeme potýkat i z čeho se budeme radovat. Nevím, jestli je to natrvalo, nebo jestli je to momentálně potřebné období. To ukáže čas. Ale jedno vím jistě. Kdybych do toho nešla, litovala bych celý život, že jsem si to nezkusila. 

Ano, a toto je on, našich srdcí žampion!

Posezení, posezeníčko ...

Toto je další z mých pokusů. Dřínové olivy. Už jste o nich slyšeli? Já ano a prostě jsem musela vyzkoušet. Na procházce jsem v lese narazila na krásný dřín. Jen tam tak stál, tiše, jakoby nic. Tento recept mám z blogu Síla pro život. Dřínky je potřeba sesbírat ne zcela zralé, zelené, žluté i narůžovělé jsou vítány! Správná doba je zde na Litoměřicku začátkem srpna. Dřínky zbavíme stopek a naložíme do vyvařených sklenic s osolenou vodou v poměru sůl : voda 200 g soli : 1 l vody. Takto necháme stát za oknem na sluníčku asi 14 dní. Potom slijeme a do čistých vyvařených sklenic naplníme a zalijeme dobrým olejem. Takto necháme minimálně měsíc uležet.

Toto je okra, neboli ibišek jedlý! Asi se chudák nemá u mě úplně dobře, ale jsme kamarádi a jsem na něj moc zvědavá. Letos jsem zahradu nechala žít svým životem. Nezalévám, nehnojím, prostě jsem osázela co se dalo a nechala být.

Lichořeřišnici znáte určitě všichni. Je to moje královna a nedám na ni dopustit.

Letní radovánky

Po dvou letech fungování našeho blogu (lépe nazývati asi archiv nebo virtuální uchovatel vzpomínek) jsme se sešly v plné sestavě a chtěly se vyfotit na stejném místě jako tehdy, jen bohatší o dvě děti (jedno na cestě) a chlupatého přítele. A toto je výsledek. Věřte nebo ne, naaranžovat foťák na samospoušť, psa a dítě tak, aby se nehýbali a zároveň se u toho netvářit jako kvašené zelí byl vskutku oříšek.

Taky jsme zkoušely vyrobit tuto lahůdku a povedla se náramně. Boule jsme měly nejen za ušima! Letní večeře k inspiraci: červená řepa na plátky (vařená či pečená), zakápnutá umeoctem a oliváčem, sypaná praženými slunečnicovými semínky a posypaná bršlicí kozí nohou. A pokud jste ještě nezkoušeli přidat toto bejlí do svého jídelníčku, vřele doporučujeme! Nejen že bršlice roste snad v každé zahrádce a často je neprávem nazývána plevelem, ale obsahuje spoustu výživných látek a chutná znamenitě! Jen sbírejte pouze mladé ještě lesklé lístky, ty ještě nejsou hořké.

Krásné léto!