..trochu šejdrem ze všech těch začátků teď.. loupám očima zpátky.. tak tu je ještě několik letních neveršovánek, porůznu a po kapsách roztroušených...

koupeš se s jablky ve staré vaně
a mrtvou vážkou
je krásná  říkáš
a ukazuješ ji všem v krabičce od sirek
mlčky ji položíme na hladinu rybníka 

a hledíme na to jímavo    s vážkami, co usedly poblíž
podobny jemnocitu rákosí
plujeme s nimi na malém lístku

hned za krabičkou od sirek
mezi rorýsi, co pijí za letu vodu

…

škrábem se po zádech
nahatých
pusiny od melounu
a ulepkané od všeho toho štěstí
posloucháme Načevu
„a duše na talíři rozprostřená...“
a nebe mezi klasy
viadukt duní štěstí neštěstí láska manželství...
vždycky mi vyjde smrt
tak přičti mašinu a máš štěstí...
a zvony zvoní
jen tady
a teď

...

to jsou pantoflíčky, ty malé žluté kytičky, říká babička
a u Pochopa mají dneska jen do jedenácti  je sobota
a zítra mše v tom ladovském kostele
a hlášení místního rozhlasu:
do naší obce přijel zelinář
a první klíště, no a druhé je hned vedle, a taky boďanec od včely
a nanukáč s pikaem a rybízová buchta
a sekačky od sousedů
a Lojzík beatboxuje v trávě a všemu se podivuje
a bazének zpola vyfouklý a plný havěti
a horko k nevydržení a pak ta bouřka
a v noci to nebe!

Léto…

a jedna takřka haiku inspirovaná tvrdou realitou po návratu do Prahy:

chybí mi tu zeleno

asi si dám koleno

:-)

Tak pěkné podzimno přeju!

🙈🙉🙊